Jak pečuji o duši?

Včera se mi stal den...jaký znáte všechny.

Něco se stalo, někdo něco řekl, mně to zahrálo na mou bolavou strunku.
Když tohle spojíte s únavou a počátkem menstruace, nemá žena zrovna náladu do...vlastně vůbec do ničeho.

Tak jsem se začala z toho mrzoutství léčit. Jak?
Přesně tak, jak si tělo řeklo. A byla jsem moc ráda, že je zrovna víkend, a že jsme
s dcerou samy doma. Kdyby byla bývala ochotná se mnou trávit čas,
dozvěděli byste se něco o nás obou, ale nestalo se to, zůstala jsem na to sama.
Na jednu stranu smutné, na druhou - ideál! 

Sobota: čas a klid

Gauč a chlupatá deka.
Pláč. Vařím oběd.
Televize. Pláč.
Spánek.
Televize.
Kafe a čokoláda. Knížka.
Teplo, deka a ponožky. 
Gauč. Zklidnění. Zakládám kvásek na chleba. Vydatný spánek.

Neděle: vycházka

Zadělávám chleba.
Příroda, vzduch a pohyb. Caila jako společník.
Zahřátí, zrychlený tep a dech při cestě do kopce.
Radost ze vzduchu a z pohybu.
Myšlenky na všechno, co se událo, uspořádání se, nadhled.
Smír.
Řešení.
Cesta.
Cítím tělesnou zátěž - a tím i sílu svého těla.
Radost.

Radosti - neřesti?

Nejsem zarytý asketa, po dlouhé vycházce (6 km) mám chuť na blízkost lidí, živo, světlo...a kávu.
Já vím, sladké nedoporučuji. Váha, zdraví, biom...a tak.
Jenže ono je to i jinak. Někdy má káva a mimořádný, ořechovo-mrkvový dortík tyto funkce:

  • Sociální spojka. 
  • Vědomí vnitřní laskavosti.
    Život může chutnat sladce a je to v pořádku. (Přijímaná radost bez provinění.) Jídlo je energie pro život.
  • Mohu se i zastavit, i posadit. Je to jako vyladění, polarita
    k pohybu.
  • Když energii vydám, mohu ji přijímat. Mohu energii přijímat, protože ji vydávám. Neustále plynu.

Nesmím ale zapomenout, že:

  • Káva a dortík nejsou samy o sobě řešení.
  • Co ve mně potřebuje nasytit - dortíkem nenasytím, i kdyby byl nejlepší na světě.
  • Energii, i tu, která sladce chutná, přijímám pro život a pro svůj pohyb, ne proto, abych se "zahlušila" a neposlouchala, co mi duše ve skutečnosti říká.
    Dortík nechci zneužívat a dělat z něj, co není (= pomoc, antidepresivum, zapomnění, znecitlivění nebo náhražku zážitku, vztahu) 

A tak se stalo, že mi je dobře, vnitřní tlak se odplavil pláčem, zregenerovala jsem se spánkem a vycházkou jsem podnikla kroky, nejen po Slaném. Posilnila jsem se - hlavně časem pro sebe...no a dortíkem taky ;-)

Přesně vím, čím se ještě má duše dostává do formy, způsobů má mnoho.
Někdy to může být úklid a dělání pořádku, vaření, pečení, čtení, muzicírování, tanec, péče o tělo, tvoření nebo taky lelkování - prostě nicnedělání...naslouchám, co se mi prostě "chce", k čemu jsem zrovna teď dozrála bez ohledu na to, co "je potřeba"
(ono je totiž pořád něco potřeba...takže podstatu potřeb splním, ale honit se tím tedy nenechám). 
Jindy (a přiznávám - častěji) je to setkávání se s lidmi: naslouchání, sdílení, humor, spoluprožívání. Také sezení provázená psychoterapeutkou. To vše je péče o mou duši. Ne proto, že jsem nemocná, ale proto, že jsem zdravá a lidství mě baví (a to ze všech stran :-). Tak to mám já. 

A jak to máte vy? Těším se na vaše vyprávění a inspiraci! 

Romana Horová

P.S.:...a na závěr ten chleba... ;-)