Jsem nemocná a naštvaná. Zastavená v životě. Nejde spát, nejde nic, všechno mi bolí.
Vlastně něco trochu jde - vzpomínat , přemýšlet a psát...

Když se ohlédnu po uplynulém víkendu - vidím barevnou jízdu.

Nad hladinou, pod hladinou...na hladině

Tváříme se, že smrt není, nechceme na ni myslet.
Jenže to není úplně jednoduché, ona je prostě všudypřítomná, připomíná se nám.
A díky Bohu za to, vědomí konečnosti může ovlivnit náš přístup k životu, udělat ho plnější i hodnotnější. Může obohatit naše vztahy, nemrhat našimi dary...už teď.

Chci to vnímat - nechci to vnímat...přesto se to děje, co s tím?

Srdečně vás zvu na víkendový workshop, společný záměr: osobnostní rozvoj, integrující terapie.

Tento víkend je vždy výživný. Pokaždé si říkám "bude v klidu"...ale je to vůbec možné už ze samé podstaty věci? Člověka něco nepříjemně obsazuje, něco se v něm mele a proto si tuto sílu v sobě jede zmapovat pomocí skupiny, lektorů, prožít se z jiného úhlu pohledu.

Celý blog článků o zdrojích zdravého a spokojeného života najdete přímo tady. (Pěkná fuška to v tomhle dalším covidovém roku byla...!)