Jak pečuji o duši? I.
Včera se mi stal den...jaký znáte všechny.
Něco se stalo, někdo něco řekl, mně to zahrálo na mou bolavou strunku.
Když tohle spojíte s únavou a počátkem menstruace, nemá žena zrovna náladu do...vlastně vůbec do ničeho.
Tak jsem se začala z toho mrzoutství léčit. Jak?
Přesně tak, jak si tělo řeklo. A byla jsem moc ráda, že je zrovna víkend, a že jsme
s dcerou samy doma. Kdyby byla bývala ochotná se mnou trávit čas,
dozvěděli byste se něco o nás obou, ale nestalo se to, zůstala jsem na to sama.
Na jednu stranu smutné, na druhou - ideál!
Sobota: čas a klid
Gauč a chlupatá deka.
Pláč. Vařím oběd.
Televize. Pláč.
Spánek.
Televize.
Kafe a čokoláda. Knížka.
Teplo, deka a ponožky. Zůstávám se sebou, svoje pocity nezaháním.
Gauč. Zklidnění. Zakládám kvásek na chleba. Vydatný spánek.
Neděle: vycházka
Zadělávám chleba.
Příroda, vzduch a pohyb. Caila jako společník.
Zahřátí, zrychlený tep a dech při cestě do kopce.
Radost ze vzduchu a z pohybu.
Myšlenky na všechno, co se událo, formuje se informace z toho všeho, emoce mi ji přinesly. Přijetí, uspořádání se, nadhled.
Smír.
Řešení.
Cesta.
Cítím tělesnou zátěž - a tím i sílu svého těla.
Radost.
Radosti - neřesti?
Nejsem zarytý asketa, po dlouhé vycházce (6 km) mám chuť na blízkost lidí, živo, světlo...a kávu.
Já vím, sladké nedoporučuji. Váha, zdraví, biom...a tak.
Jenže ono je to i jinak. Někdy má káva a mimořádný, ořechovo-mrkvový dortík tyto funkce:
- Sociální spojka.
- Vědomí vnitřní laskavosti.
Život může chutnat sladce a je to v pořádku. (Přijímaná radost bez provinění.) Jídlo je energie pro život. - Mohu se i zastavit, i posadit. Je to jako vyladění, polarita
k pohybu. - Když energii vydám, mohu ji přijímat. Mohu energii přijímat, protože ji vydávám. Neustále plynu.
Nesmím ale zapomenout, že:
- Káva a dortík nejsou samy o sobě řešení.
- Co ve mně potřebuje nasytit - dortíkem nenasytím, i kdyby byl nejlepší na světě.
- Energii, i tu, která sladce chutná, přijímám pro život a pro svůj pohyb, ne proto, abych se "zahlušila" a neposlouchala, co mi duše ve skutečnosti říká.
Dortík nechci zneužívat a dělat z něj, co není (= pomoc, antidepresivum, zapomnění, znecitlivění nebo náhražku zážitku, vztahu)
A tak se stalo, že mi je dobře, vnitřní tlak se odplavil pláčem, přijala jsem novou informaci, zregenerovala jsem se spánkem a vycházkou jsem podnikla kroky, nejen po Slaném. Posilnila jsem se - hlavně časem pro sebe, pochopením se...no a dortíkem taky ;-)
Přesně vím, čím se ještě má duše dostává do formy, způsobů má mnoho.
Někdy to může být úklid a dělání pořádku, vaření, pečení, čtení, muzicírování, tanec, péče o tělo, tvoření nebo taky lelkování - prostě nicnedělání...naslouchám, co se mi prostě "chce", k čemu jsem zrovna teď dozrála bez ohledu na to, co "je potřeba"
(ono je totiž pořád něco potřeba...takže podstatu potřeb splním, ale honit se tím tedy nenechám).
Jindy (a přiznávám - častěji) je to setkávání se s lidmi: naslouchání, sdílení, humor, spoluprožívání. Také sezení provázená psychoterapeutkou. To vše je péče o mou duši. Ne proto, že jsem nemocná, ale proto, že jsem zdravá a lidství mě baví (a to ze všech stran :-). Tak to mám já.
A jak to máte vy? Těším se na vaše vyprávění a inspiraci!
Romana Horová
P.S.:...a na závěr ten chleba... ;-)
