25. 27.2. 2022 Jak jsme se měli na MAPÁCH

14.03.2022

Tento víkend je vždy výživný. Pokaždé si říkám "bude v klidu"...ale je to vůbec možné už ze samé podstaty věci? Člověka něco nepříjemně obsazuje, něco se v něm mele a proto si tuto sílu v sobě jede zmapovat pomocí skupiny, lektorů, prožít se z jiného úhlu pohledu.

Možná je to tak, že bych ten klid přála všem účastníkům....možná ale i tak, že bezpečí a klid je v daném víkendu jeden z mých můj úkolů. Ano, neskromné...ale potřebné. Držím tedy nohy na zemi a ruce mám připravené k práci (což může být cokoli - od míchání polévky, přes objímání, držení odstupu, vedení rozcvičky, spolubytí, nabízení témat či otázek, zájem...atd.).
Jsem v tu chvíli zároveň sebou, skupinou i každým jednotlivým účastníkem. A bohužel i časomírou.

Co tentokrát vyplouvalo na povrch? Témata se prolínala...

  • Souvislost způsobu svého života s prožívanými zdravotními potížemi.
    Je těžké říct "dost", ...něco ve mně říká "tohle kvůli tomuto nemohu..., na tomhle už dlouho pracuji na to, abych to teď pustil/a..., to jim nemohu udělat..., všichni kolem mě to tak dělají..., potřebuji mít důvod pro..."
    Co ve skutečnosti potřebuji?
  • Co si nesu ze svého rodu? Znám své kořeny? Rodinu, ze které pocházím? Jak vedu své vztahy díky svým zkušenostem z rodiny? Rodinné opakující se příběhy...jaká je jejich zpráva pro naši přítomnost?
    Jak se mohu se svým rodem znovu propojit?
  • Jak prožívám setkání s autoritou? Je to ještě moje, nebo toho druhého?
  • Rozdíl mezi agresí a agresivitou, rozpoznám ho? Jak prožívám setkání s agresivitou? Agrese obrácená dovnitř.
  • Jak prožívám soucit? Umím prožít i soucit se sebou?
  • Volba. Potřeba se rozhodnout. 
  • Podívat se do očí možným budoucnostem chce odvahu.

Říkáte si možná "není to trochu moc"? 

Ano, skutečně, život je někdy trochu moc. Proto omezený počet účastníků. Proto ty nohy na zemi a pro příště možná na zem občas i ruce a zadek...a klid a hezky pomalu :-)

Cílem workshopu ale není vše uklidnit a uhladit, cílem je vyznat se ve své situaci aspoň o trochu víc, rozumět si, zkusit v bezpečném prostředí otevřít některé dveře a zjistit, co je za nimi, nebo naopak některé zkusit zavřít, povolit blokády ze starého strachu...
Vše, co se během víkendu vynoří, je dobré dál zpracovávat...psychicky, fyzicky - podle potřeby. I k tomu nabízím své služby...ale volba terapeuta/pomocníka není na workshopu závislá.

Nově organizujeme i on-line setkání po workshopu skrze ZOOM.

Dobré dny pro všechny!

Romana

P.S.: malý dárek z workshopu pro všechny: "už se nechci snažit být lehce stravitelná pro všechny" ;-)