Jak pečuji o duši? IV.

Hodně lidí v mém okolí se domnívá, že pečovat o duši je něco úplně jiného,
než pečovat o tělo. Jenže nejde pořád o to samé z různých stran?
Nevím, co by s mou duší bylo bez těla, tělo bez duše si ani představovat nechci.  

Když já přemýšlím, pracuji, plánuji, komunikuji, dovolenkuji, prožívám - moje tělo to prostě dělá taky. 
Třeba jsem myšlenkami u práce a moje tělo se do nějaké míry aktivuje, vzniká určité napětí ve svalech, které k té práci patří. 
Usínám a tělo je taky relaxované. 
Rozčiluji se a moje tělo se chystá na bitku (nebo si naopak připravuje nohy
na vyklizení pole). 
Něco si pokazím a najednou se fyzicky cítím jak splasklá bublina.

Nebo naopak, když se hýbu příliš intenzivně či dlouho, jsem unavená, cítím únavu svalů, kloubů...a dost často taky touhu "mít už konečně pokoj". 
Když mám "sklíčený" postoj, svět mi přijde dost náročný (něco ve stylu "...to nedam...")
Rozbalím se, dovolím tělu naplno dýchat a ejhle - něco se přeorganizuje (např.do reakce "...tak ať...nějak to bude...neber to tak tragicky") 
Když se rozhýbu tím, co mám ráda - roztancuje se i duše. A je mi ve mně lehčeji. 
Když se nutím do pohybů (či intenzity), které ráda nemám, ztrácím energii.

A tak dál...

Neznamená to, že bych nutně pořád měnila svou polohu a tím se tlačila do změny nálady, často si užívám, co právě je. Ale je fajn o tom propojení vědět ;-) 
Když duše není spokojená a neví už "co by", prostě zkusím a hledám "jinou polohu". Osvědčené způsoby pak začlením do svého repertoáru :-). Prostě vyplácí se mi myslet na to, že mám tělo.

A nejde jen o pohyb a polohy těla, jde o péči komplexně.
Spousta lidí může potvrdit, že úpravou svého zevnějšku se prostě cítí lépe.
Většina z nás ví, jak naší duši "chutná" masáž těla nebo česání kadeřníka (každému zpravidla jinak, podle osobních zážitků). 
I volbou a způsobem svého jídla, se můžeme velmi podpořit, nebo si případně uškodit, jak kdo, vhodnost výběru pocítíme také z obou stran (když se například přejím, tak mě tlačí břicho a k tomu jsem otrávená a omámená, potěšení z jídla je fuč)
Odpočinek aktivní i pasivní zažíváme též v propojení “duše - tělo.”
O složitosti prožitků “duše - tělo” při nemocech ani nemluvím, o tom je celá psychosomatika.

Na závěr to nejlepší - i vztahy jsou o duši i o těle.
A to je na tom nejvíc BÁJO! ;-) Tedy...když jde o lásku. Objímání, polibky, pohlazení, podání ruky...
A když nejde o lásku? Tuhnutí kdekoli v těle, stažený žaludek, zaťaté pěsti, skřípající zuby...no, i to známe všichni. To se stává. Jen na to své tělo mysleme a nenechme se v tom dlouho. Však najdeme svůj způsob, jak se zase nechat rozproudit ;-)

Hodně radosti v těle i s tělem!

Romana

PS.: Pokud vás téma zajímá, pod tímto úhlem pohledu pracuji s pohybem ve své poradně, nebo také v kurzu Tělo v pohybu, duše v pohybu ;-)