6. Rozprávění...rozprávění s další Zuzkou

25.01.2020

Zuzko, představuji si, jak sedíme někde u kamen, pijeme čaj, já vyzvídám a ty vyprávíš...ráda si s tebou povídám :-)

Co všechno podle tebe patří do ženského světa?

Ženský svět je pro mě jako plátno, kam malíř nanáší směsici všech možných barev, ze kterých občas tu a tam nějaká převládá svým jasem, ale jinak je to jedna velká všemi barvami prodchnutá, rozprsklá květina. Když se podíváte hodně z blízka, vidíte mazanici a říkáte si "Tak tomu teda fakt nerozumím". Když se ale podíváte z dálky, můžete cítit, že v obraze je život, energie a jako by vás vyzýval si zatančit 😊

Ženský svět vnímám jako život plný neustálé změny. Je to svět chtivé tvořivosti, kreativity, mírného chaosu, bezčasí, souznění, inspirace. Svět žen umí být laskavý, pečující, bezpečný, přijímací, plný něhy, lásky, darů života. Ale taky tajemný, vášnivý, vzteklý, bolestný, divoký, nespoutaný, někdy soupeřivý, zuřivý, dravý, až z něj jde strach. A když už myslíte, že ženský svět znáte, objevíte na plátně nanesené barvy nevinnosti, jemnosti, zranitelnosti, čistoty a krásy, aby vám záhy běhal mráz
po zádech z její temných zákoutích a chladu. A pak tisíce odstínů jednotlivých emocí, které zahlédnete podle toho, jaké je zrovna světlo a denní doba.

Čeho z toho si vážíš a co bys nejraději zrušila?

Vážím si své zranitelnosti a citlivosti, která mi dává směrovku k sobě samé - domů. Vážím si svého těla, díky kterému mohu projevovat svoje emoce, přijímat skrze dotyk lásku a možnost dát život dětem. Vážím si své otevřenosti a touhy nacházet nové a nové barvy svého ženství.Mám ráda svoji spontánnost, touhu tvořit a být kreativní, když se jí zrovna chce projevit se a být viděna. Jsem vděčná za to, když cítím lásku, vnímám teplo svého srdce a když slyším hlas své intuice. Vážím si toho, že jsem žena a že mohu žít rozmanitost díky své ženské podstatě.

Nerušila bych nic. Dnes už cítím, že vše, i to temné (umím zraňovat ty nejbližší, být nerespektující, tvrdá, někdy sobecká) ke mně patří a potřebuji se projevovat ve všech podobách, které mám. Spíše se snažím kultivovat svoje emoce tak, abych tím nezraňovala a neubližovala, ale zároveň se nepotlačovala. Dnes už mě baví být "barevná", protože pak se cítím živá.

Co myslíš, že je na tobě konkrétně ženského? Co z toho je "rodinné bohatství" a co je jen tvoje? Bez ohledu na hodnocení ostatních.

Asi je na mě ženské to, že mám boky a zadek, kterými umím kroutit 😊 Určitě vnímám za ženský projev úsměv a přijímací láskyplný pohled a myslím, že tento dar na mě občas lidé vidí. Občas vnímám svoji schopnost vábit, trochu žensky zlobit 😊A to mě baví.Jsem zranitelná, otevřená a místy dost chaotická. Myslím, že moje ženská duše je vidět, když tančím, zpívám nebo když dělám něco, kde jsem naprosto ponořená v sobě. Své ženství objevuji skrze dotyk a milování.

Rodinné bohatství

Asi ne za rodinné bohatství, ale spíš ženský prvek, který mají všechny ženy v našem rodu, pak je to fyziologicky asi boky a zadek 😊

Rodinné bohatství je určitě vnitřní síla, láska k hudbě a tanci. To se u nás dědí. Cítím, že moje duše, kdysi tančila a že duše mé mámy má stejnou esenci. Cítit, že žiju, když vidím/cítím/ tanec a poměrně nedávno jsem si uvědomila, že je to to, co nás v mém ženském pokolení spojuje. Tanec je pro mě spojení s vnitřní svobodou. Myslím, že ženy mého rodu mají silnou vnitřní intuici a jsou velmi citlivé.

Čím by sis přála zapsat se do rodinného bohatství, ať už je to cokoli (myšleno jak duchovní poklad, zvyk či dovednost, tak i zcela praktické věci), předat dceři, snachám nebo případným vnoučatům..

Moc bych si přála, aby naše rodová linie přetočila kormidlo a přestala věřit, že láska přichází skrze bolest. Abychom my, ženy, uvěřily a žily v tom, že láska může přicházet ve spojení s potěšením a radostí. Že se můžeme mít plnohodnotně rády a vážit si sebe. Abychom žily s pocitem "mohu žít svoje ženství, protože je to bezpečná cesta" a dokonce si jej mohu i užít. To se prací na sobě a propojováním se sebou na své životní cestě snažím dle svých možností a schopností dělat s respektem k sobě a svým schopnostem.

Své dceři bych chtěla předat na její cestu k dospělosti, ať si své vnitřní ženy, svého těla a duše váží a miluje ji a užívá si to. Z celého srdce jí přeji, aby prožívala s radostí svou sexualitu, aby uměla říkat ne, chránila a respektovala svoje hranice a nenechala si
od mužů tělo zanášet bolestí. Aby na sebe netlačila a nesnažila se být perfektní
pro své okolí. Aby se cítila dobře sama se sebou a uměla se radovat.

Pak v budoucnu, možná, bude mít moje vnučka radostnější start při vstupu do našeho ženského rodu... a celý náš rod popluje v klidnějších, šťastnějších vodách.

A taky vím, že vše má svůj čas. Jsem klidná, protože už znám směr. Nesnažím se to urvat. Raduji se z malých krůčků, kdy cítím, že se kormidlo zase o kousek lehce pootočilo a příď lodě občas vidí záblesky slunce 😊


Zuzko děkuji za krásný rozhovor plný barev a inspirace!