Zdroje dobrého života: 2. STRAVA

01.02.2021

Dnešní téma: náš vlastní vztah k jídlu, vztah ke svému tělu a vztah sama k sobě.

La Loba na obrázku ani tak nezobrazuje naše téma, spíš řešení. Ženská síla je jinde ;-)

Vztah k jídlu by měl být jeden z nejpřirozenějších. Příroda nás vybavila chutí k jídlu jednoduše proto, aby nás motivovala k zajištění přežití jednotlivců i rodů (pud obživný, sebezáchovný, sexuální,  rodičovský, sociální). Většinou se z jejich naplnění těšíme, problémy nastávají, až když se něco "zvrtne".

Nikdy dříve ve vývoji lidstva nebylo tak dlouhé období s nadbytkem jídla, jak ho známe dnes.
A tak se náš vztah k této realitě teprve tvoří. Potravinový průmysl je "kolos", který velmi pomalu reaguje na vývoj lidských potřeb v současnosti a nabízí dál příliš upravené, zakonzervované potraviny s nevýhodným složením (i když občas s "chytlavou" chutí). Vlastně stále předpokládá nutnou a lacinou energii pro život masy fyzicky pracujících lidí. Vše přichystané k rychlé a bezpracné spotřebě...uzeniny, pomazánky a tavené sýry, instantní výrobky, polotovary, sušenky a zmrzliny z náhražek, chipsy a doslazené obarvené jogurty s prodlouženou trvanlivostí...atd., atd.
I v současné době je těžké si v obchodě vybrat - v plném supermarketu bohužel najdete převahu
této nabídky. (Na druhou stranu jsou potraviny dostupné - to je pozitivum výše zmíněného.) 

Jsme ovlivněni i kulturním vývojem naší doby. Důležité rituály ve stravě, jak je známe z historie, podporují zdravý vztah k jídlu, sociální vazby i lokální ekologii a ekonomiku. Tyto se ale proměňují globalizací, vlivem vědy, do hry vstupuje reklama a obchod, také a proměna hodnot - změny jsou prostě příliš rychlé. To vše, "semleto" dohromady, působí zmatky.

  • Co máme jíst, abychom pro sebe udělali správně?
  • Jak jíst, abychom ve svém těle podpořili zdraví, vzhled, kondici?

A tak pro sebe chceme řešení. Nabízí se nám různé směry a trendy. Některým na to stačí "selský rozum", jiní pro své cíle vyhledávají různé odborníky.

K rychlému hodnocení jsme si, my lidé, vymysleli test BMI, analýzy svých tělesných proporcí a poměrů tělesných tkání různými váhami a přístroji. Složitějším způsobem si můžeme nechat vypočítat dokonce i množství makro- i mikro-nutrientů každého jídla celodenní stravy, svůj metabolický věk...je to celá věda! 

Avšak lidství započítáno není. 
Ti "nedokonalí" mohou trpět pocity viny a nedostatečnosti, ve zdravotnictví mohou být poníženi personálem, v obchodě s oblečením prodavačkou. Obecným jednotným dogmatem "dobrá je štíhlost, obezita je špatná" nám je vlastně odepřena pestrost, jsme rozděleni. Ne všichni to tak prožíváme, ale oficiálně hodně z nás ano.

A přesto (nebo právě proto?) to nefunguje, realita je taková, že většina společnosti potíže se svou tělesnou váhou či s tvarem svého těla má, ať už skutečné či domnělé. Existuje mnoho lidí, co (věří, že) nevyhovují. Následné potřeby těchto osob vytváří prostor pro tvrdý "byznys", ať už v něm hraje roli farmaceutický průmysl, nebo sítě odborných poradců, co neváhají klientům prodat další instantní dietní potraviny a doplňky zdraví, osobní trenéři fitness-center...a všichni to, s důvěrou k vědě, myslí dobře. Nárůst počtu pacientů s poruchami příjmu potravy roste stejně jako přibývá poruch pramenících z životního stylu, přibývá úzkostí a deprese. Začarovaný kruh jménem "měla bych" se začíná točit - stres často vyvolává zkratku k uvolnění skrze chutné jídlo a pití, člověk přibírá a posiluje tuto zkušenost ve zvyk. Může následovat zvýšená hmotnost, snížená chuť k pohybu, nespokojenost s vlastním tělem a někdy i zdravotní potíže, negativní reakce okolí. Tím se znovu ozývá potřeba uvolnit se jídlem, mít "sladkou chvilku" pro sebe...atd.

Věřím tomu, že dnes už většina lidí ví, jak "by měla" o sebe pečovat a jak jíst. Ale proč to někdy nejde?
A také, proč jiní, kteří veškerá doporučení skutečně dodržují, se stále nemohou dobrat vytouženého  výsledku? 

Ve své poradně vnímám rozpor mezi tím, co si myslíme, že bychom měli být, cítit a dělat, a tím, co skutečně vnímáme, prožíváme a děláme. Vliv společnosti je výrazný.
Vidím také, jak silná může být osobní závislost na různých potravinách i zvycích, jak jídlem kompenzujeme své emoce, používáme emoční zkratky, jinak to možná neumíme. Stydíme se, schováváme se.
Setkávám se s tím, že části svého těla odmítáme či vnímáme jako symboly. Vidíme v nich intimní zprávu, kterou o sobě neradi a nedobrovolně prozrazujeme. Zařazujeme se.

Je zcela zřejmé, že přísnost a drezura nedokáží nahradit sebenaslouchání, rozum, důvěru sama v sebe, ve svou citlivost a zkušenosti, chápavý soucit se sebou samým, sebenaplnění jinými hodnotami, spokojenost se sebou. Může být těžké situaci ustát...

Tím kolotočem jsem také prošla, kdysi jako klient, pak i jako výživový poradce a lektor STop OBezitě.
A dnes už vím, že to tak být nemusí...

Romana Horová


Tak tady, co se třeba můžete dočíst...původně jsem k informacím chtěla psát komentáře, ale ne,
to už je na vás :-)