Zdroje dobrého života: Činnosti, které probouzejí mou radost

Je to zvláštní, ale opravdu dlouhou dobou v mém životě mě nenapadlo se touto otázkou zabývat. Dokonce si myslím, že jsem ani nevěděla, že něco takového existuje...?

Jasně, z něčeho mám radost a z něčeho zas ne - to jsem věděla vždy...ale že s tím mohu pracovat???
Že je dobré si radost k sobě pouštět, jít jí naproti, vytvářet ji...? Připravit si na ni čas, prostor? 

A už vůbec mi nedošlo, že chemií radosti živím své tělo i duši, ozdravuji se.

Nemohu a nebudu radit, čím si radost udělat - to má každý po svém. Ale řeknu vám, co pomohlo mě.

• Uvědomit si momenty, kdy jsem potěšená. Co a kdo u mě vyvolává radost? 
• Uvědomit si pocit v těle, který radost vyvolala - v mém případě je to uvolnění hrudníku. Zůstat u něj, užít si ho jako vítaný bonbónek ;-)
• Udělat si čas a cíleně si zorganizovat to, co se u mě často ve vyvolání radosti osvědčilo.
• Zkusit na sebe zapůsobit nové okamžiky, nebránit se novinkám. Netlačit.
• Zkusit dělat věci pro ty ostatní...
• Dívat se kolem sebe...možná uvidím východ, nebo květy, červené listí či zajímavé mraky...nebo kamarádku, kterou mohu pozdravit...kdoví, co já všechno uvidím? :-)
• Nikam se nehonit. Být vnímavá a slyšet impulsy, vidět potenciál situace (obyčejné venčení se třeba zvrtne v příjemné vtipkování s cizími lidmi a cizím psem, co (se) také venčí, prostě milý nečekaný kontakt)
• Nebát se vstupovat do různých situací (někdy mě potěší, jak jsem se třeba krásně rozzlobila...nebo vyplakala, nebo dokonce ochránila)
• Upřímnost a pravdivost.

Je toho více. Vlastně vše lze shrnout pod dnes už trochu "ošoupaná a použitá" slova: všímavost a vědomé zacházení s časem, vztahy, se životem. 

A nebo ta slova prostě nechme a jednoduše si přiznejme, že radost chceme, že život s ní je fajn!
Můžeme čekat, až přijde sama...to je naše právo. A možná přijde, nebo to taky úplně nedopadne.
Ale můžeme se sebrat a začít ji tvořit, starat se pak o ni stejně jako třeba o truhlík kytek, které máme na okně - zalít, ale nepřelít. Odkvetlé otrhat, ale to živoucí ponechat...opečovat, ale péčí nezničit. No. 

A to je tak asi všechno.

Mám z přemýšlení, ze psaní a i ze sdílení radost :-)  Opravdu, s láskou v srdci, ji přeji všem - tu jejich vlastní!

Romana

P.S: Ano, jsou i momenty, kdy radost kolem sebe vidíte a přesto vám nejde ji prožít, je nepřístupná...trvá to dlouho a už je to neúnosné, vše ztrácí smysl. Nic nepomáhá, jste v tom sami.
Pak ještě existuje psychoterapie, antidepresiva.
V naší společnosti ještě stále "stigma", ale ve skutečnosti "Boží pomoc" pro jedince, následně i pro okolí. Chce to odvahu. Držím palce!.