První z řady seminářů na téma hněv, vztek. Jak jsme se měli 21.5.?

Nad hladinou, pod hladinou...na hladině

Téma hněvu a agresivity si ve mně říká o velký respekt, s tímto přístupem jsem program tvořila.
Také s myšlenkou na své milé klienty v poradně, hodné lidi, kteří jsou až tak vstřícní, že často ostatním uhýbají kam nechtějí a zatlačeni do kouta mohou "kousnout".
Nejsou z toho šťastní a vlastně pořádně nevědí co s tím, i když si svou cestu poctivě osobně vyšlapávají. Proč si ale nepomoci a téma nesdílet...? Vidět "jak to mají ostatní" bývá inspirativní.

Seminář není určen pro práci s agresivními násilníky.

Některé motivace účastníků:

• Mám v sobě nastaveno, že vztek a hněv se nesmí, potřebuji slyšet, v čem je mi dobrý...
• Jsem hodná holka, poslouchám. Ale kupí se mi zdravotní potíže a problémy ve vztazích...
• Myslím si o sobě, že jsem impulsivní, potřebuji znát svou míru "invazivnosti"...
• Zajímá mě, jestli se dá vztek vůbec uchopit zdravě...
• Zajímá mě vztek v kontextu mě jako matky a mého dítěte...
• Mám tři děti a každé se vzteká jinak. Chtěla bych rozumět víc svému vzteku, abych jim pomohla zvládnout ten jejich...
• Pociťuji rozpor mezi tím, jak jsem založená a tím, jak se musím chovat v práci...
• Agresivita na mě vyskakuje v různých oblastech mého života - někde se projevuje hodně, třeba při sportu a třeba v rodinných vztazích jí mám naopak málo...chci tomu víc rozumět...
• Vždycky vidím první to dobré, ale pak mě něco zaskočí, s čím se dlouze vyrovnávám...

Agresivita

Líbí se mi ta myšlenka, která rozlišuje agresivitu a agresi. Na agresivitu se dívá jako na určitou životní sílu, schopnost přežití a prosazení se na světě, ta je v určité podobě a míře zdravá i prospěšná. Agresi oproti tomu vidí jako projev násilného sebeprosazování, akt proti lidské pospolitosti, společnému bytí. Agrese zdravá není. Ale kde je ta ona hranice mezi konstrukcí a destrukcí?

Některé myšlenky z proběhlého semináře.

• I když nám naše výchova a navyklé postoje často tvrdí něco jiného, příroda nám nenadělila nic, co bychom nepotřebovali. A tak je to i s emocemi. Každá emoce nám přináší o našem konkrétním životě jinou zprávu, směruje nás. Tato podstata je obecná, ale obsah informace, vnímání a projevy bývají individuální. Umíme u sebe tyto zprávy číst? Umíme sami na sebe reagovat? Umíme se projevit tak, abychom svou reakci unesli?
• Prapůvodní úloha hněvu je vlastně ochrana, vymezení se, pociťovat hněv je v pořádku.
  Problematické bývá vyjádření.
  
• Vyvažování na hladině. Nad hladinou vládne rozum, pod hladinou emoce. Co se děje, když jsou v konfliktu? Sebevnímání a vyvažování je dobré trénovat na malých běžných událostech dne. Dobrá je sebereflexe. Já doporučuji deník - psaná reflexe pomáhá tím, že slova a věty potřebují dobrou formulaci, hledání toho správného slova. Současně může dojít i k ventilaci hněvu a objevení smyslu konkrétní situace. Nabízí i zpětný návrat do svých minulých úvah, další zpracování s odstupem času. A také fyzické zapojení skrze ruku, to se vždycky hodí...
• K zamyšlení: "když se beru za sebe - cítím se s tím OK, ale útoky na ostatní už nejsou OK, vnímám je jako agresi".
• "Mých" pět spouštěčů hněvu - nekonkrétní principy, "moje" konkrétní tělesné reakce na hněv, "moje" obvyklé reakce chování v hněvu, "moje" způsoby uklidňování - "co mi pomáhá?"
  Zkoumat se vyplatí...
• Vnímání svého pocitu hněvu skrze kartu s emočním obrázkem (vlastní výběr). Pokud chceme a můžeme, lze hledat jiné úhly pohledu jak obraz vidět, rozšířit svoji interpretaci obrázku, otevřít si jiné možnosti. 
  
• Pravidelná péče o své pocity (viz péče o duši) velmi pomáhá v orientaci ve svém vnímání.

Tak, první krok po cestě k sobě na toto náročné téma máme za sebou, stačí. Zdaleka nebylo řečeno vše, ale i tak toho bylo až dost. Teď můžeme "sousto" propracovávat a vstřebávat, zkoušet ho v životě uchopit jinak. 

Když už jsem použila tento gastronomický příměr, budu v něm pokračovat. 
Přeji agresivitě, této rozporuplné ingredienci, aby byla rozpoznána její hodnota, přijata její specifická chuť a mohla tak obohatit naše kuchyně. Také aby s ní bylo nakládáno i s citem i s rozmyslem a lidem přeji, ať se učí kultivovat svoje kuchařské dovednosti, a to nejlépe se všemi emocemi.
A na závěr: ať zdravé vymezení se podpoří svou výživovou hodnotou dobré vztahy!

Romana

P.S. 1: Pokud vás program oslovuje a utekl vám - je možné ho absolvovat individuálně. 
V září a v říjnu vás zvu na pokračování!

P.S. 2: FOTO - výstava Podmořská civilizace, jak symbolické...