Osobně věřím, že sebereflexe je minimálně stejně tak důležitá jako čištění zubů.
Je to to NEJmenší a zároveň NEJvětší, co můžeme pro sebe i pro naši společnost udělat.
Uvolnilo se mi několik míst na:
Skupina pro hubnoucí OTYLDA v ZOOM podobě!
Doba covidová nás upozornila na to, co nikdo nechceme vidět. Můžeme "strčit hlavu do písku" a dělat, že nic...a nebo s touto realitou můžeme začít citlivě žít. Jak?
Narodila jsem se do ateistické rodiny v době socialismu. Při slovech "péče o duši" ke mně vždy přicházely různé myšlenky i pocity, automatismy z "mojí" doby. Například: to bude "nějaký pobožný", nesmysly..., tenký led fanatismu, tonoucí se stébla chytá...atd. Ale taky musím přiznat, že jsem hned vedle odsuzování víry v duši současně vnímala...
Co nás udržuje šťastné a zdravé v průběhu života? Kam vložit svou energii?
Přemýšlím o smyslu jako takovém, mám svůj názor. Jsem ale i zvědavá, co říká internet. Nabízí úvahy, návody, úhly pohledu...dokonce test. Mně ale nejde o "návod", život a ani žádný smysl v jeho rámci není tak jednoduchý jako vaření. Naštěstí :-) Baví mi myšlenka na případnou inspiraci...
Další běh skupiny OTYLDA, přidejte se!
