1. Ozdravný a redukční program - léto 2023

14.6. jsem s naší mini-skupinkou milých žen (věkově plus mínus stejně) absolvovala setkání na dané téma . Byla jsem zvědavá na jejich přání, na touhu mít zdravé a přitažlivé ženské tělo, připravená "brzdit" silný tlak a "brousit (příliš ostré) hroty" očekávání a požadavků. Ale nebylo to třeba.
Z příjemného povídání spíše vzešla inspirace, kudy máme chuť (my - přítomné) na sobě pracovat:

• Už jsme k sobě laskavé a nepotřebujeme "kotrmelce", náročnou přísnost. Větší hodnotu má naše zdraví, pohoda, vztahy...
• Rády bychom si užily pohyb, někdy ale jde spíš o reálné termíny lekcí (aby byly slučitelné s pracovní dobou a osobními potřebami, tzn.ne dopoledne, ne od 20.h)
• Setkání a vzájemná sdílení jak pohybu, tak dalších zážitků.
• Usměrnění a kultivace svých stravovacích potřeb. Rozumná omezení versus radost z jídla.

A jak to tedy pokračuje v praxi? Tady už mohu navázat jen sama na své osobní zkušenosti, které se ze setkání dál odvíjejí jak barevné klubko. Pojďme sledovat tu nitku...a třeba se ostatní se sdílením přidají ;-) (ať už se sezení účastnily či nikoli)

Začnu třeba tady: 

Určující je moje osobní kapacita. Časová, energetická...prostě musím hospodařit se svou energií, to už vím.  Ponechat si vždy rezervu jen pro sebe mi vyhovuje. Podle toho si plním dny. Práce, domácí práce, rodina, kamarádi...pes a čistě moje zájmy. Kontrolku mám v sobě, když mi začne pískat v uších, je už  vlastně pozdě, jsem "přeplněná". Takže lépe zareagovat na jemné náznaky únavy...ideálně k nim vůbec nenechat nedojít. (Což je vlastně právě ten oříšek...)  Někdy to takto rozhodne tělo, jindy situaci dopředu hlídá hlava - za ta léta už ví, co snesu a rozum mě může zabrzdit dřív. Většinou na to doplácí domácnost...bohužel. Nevadí mi to tolik, být zdravá je víc fajn ;-).
Když mi ale hlava kvůli energii blokuje setkávání s lidmi, snáším to podstatně hůř.

Zdravě tedy pro sebe dělám tak, že raději zanedbávám dům a zahradu. To zní divně, že? Ale v mém případě - je to opravdu zdravé. 

Romana

P.S.: Z praxe vím, že problém je i nenaplněnost. Nechuť se do čehokoli pustit, dělat něco, z čeho pak budu mít radost... pak je to hodně o vnímání se, přemýšlení. A když dlouhodobě nejde nic ani vycítit, ani vymyslet - tak je to na poradnu, aby se za nechutí neschovávala třeba nemoc (např. snížená funkce štítné žlázy, vyčerpání, deprese, chybějící vitamíny...).
Nebo také potřeba změny životního směru, kterou si (zatím) nejsme schopny připustit...

foto vypůjčené z článku Trápí vás oteklé nohy?